Český jazyk

Žáci kvarty vytvořili v rámci výuky publicistického stylu třídní časopis.

 

Nyní několik epigramů a aforismů, se kterými studenti uspěli v literárních soutěžích:

 

Lenin a Učeň

Leňte se, leňte se, leňte se. Učeň.

(Anna Chocová)

 

 

Škola

Života základ je škola, pokaždé z tebe udělaj vola.

(Jana Koppová)

 

 

Fyzikální kriminálníci

Ty dnešní děti jsou tak zkažené,

že brzy začnou porušovat i Newtonovy zákony.

(Tadeáš Skrbek)

 

 

Marie

V tašce mi svačina každý rok hnije,

důvodem smradu - Marie Terezie.

(Petra Tomášková)

 

 

Pokračujeme dvěma texty z dalších literárních soutěží:

 

Svět uvnitř mé hlavy

Petra Tomášková

 

Ráda spím a sním. Proto ihned po skončení Večerníčku upaluju do postele, kde sladce usnu. Čekám na sen. Během noci nespí však každý. Uvnitř mého království Mozek neustále beze spánku vládne Fantazie, bohatá, rozmanitá a doufám, že ještě dlouhotrvající královna. Jednou v noci však nekladla meze a popustila své uzdy trochu víc. To je vždycky velký zmatek! Rychlé neurony si lehce, stejně jako ve dne, probíhaly mezi synapsemi. Krev stále protékala v žilách a nervy si také dělaly své. Je sny absolutně nezajímají a nikdy se nenechají v práci vyrušit. Jenže do cesty se jim připletly myšlenky - malé, roztomilé, veselé, tančící, smějící se, rozmanité a ladné víly. Když poskakovaly, země se dotknuly vždy jen na chvíli. Každá byla úplně jiná. Jedna byla cosidnesvezmunasebe a druhá třeba 2πRcosϕ. Mezi sebou si všechny šuškaly: „Dnes má přijet Sen!“ A hádaly se, s kým bude tančit. Když se myšlenky uklidnily, loudavě se připlazily nějaké staré dámy - vzpomínky. Byly převážně barevné, ale některé už byly trochu zašedlé. Začaly tancovat s myšlenkami. Někdo vykoukl zpoza cévy a zase zalezl. Sem tam přiběhla Vědomost, píchla do vzpomínek a něco vyhrkla tak rychle, až jí spadly brýle. Tomu všemu přihlížel Selský rozum, obyčejný, ale chytrý hromotluk. Chvíli jim zpíval do rytmu.

Po pár minutách, když byla zábava v plném proudu, se ve dveřích objevil Sen. Myšlenky, ale i vzpomínky se na něj s otevřenou pusou upřeně a udiveně dívaly. Mrkl na pár z nich, a když procházel uličkou krvinek, ukázal na vzpomínku z 19. 4. 2005, kdy se mi zdálo o letu balónem při romantickém západu slunce, a sladkým hlasem vyslovil: „Čaaau, pamatuješ si mě?“ „Jak bych mohla zapomenout,“ řekla zasněně vzpomínka (ano, jak by mohla, když je to v popisu její práce, nezapomínat). Svůdně došel až k Fantazii a oznámil jí: „Dneska budu nezapomenutelný!“ Protancoval celou noc. Když už chtěl kohout na naší zahradě zakokrhat na probuzenou, celé mozkové království popadlo smetáčky, košťata a utěrky a začalo rychle uklízet, zametat, utírat, mydlit, srovnávat a mýt každý šedý zavit, který Sen zaneřádil.

Poklidili po sobě opravdu velmi dobře, protože si bohužel nic z toho nepamatuju.

 

Jeden svět nestačí

 

Tereza Uhrová

 

Svou hlavu bych nazvala programátorským prostředím pro vývoj MMORPG her. MMORPG hry jsou hry, ve kterých si vytvoříte svou postavu, a jak proplouváte příběhem, zlepšujete se. Abyste lépe pochopili fungování mého mozku, uvedeme si jednoduchý příklad na jedné postavě.

Nejdříve si vybereme našeho hrdinu. Ve většině úspěšných filmů a knih bývají protagonisté slabí a poznamenaní osudem, proto jsem si zvolila pravý opak, známou valkýru Tenshi, která vyzařuje přirozenou autoritu a tělesnou i duševní sílu. Pochází z dobré rodiny a přesto, že válečnictví není zrovna prestižní, příbuzní jí nijak neopovrhují.

Nesmíme zapomenout určit, kde se bude náš ukázkový příběh odehrávat. Vzhledem k Tenshiině dovednosti létat bych zvolila vznášející se souostroví. Létající ostrovy oplývající svou krásou nejsou obklopeny vodou, nýbrž vzduchem. A co je pod nimi, ptáte se? Nic. Plují si atmosférou jak heliové balonky.

Ale teď už k ději. V literatuře a kinematografii zjistili, že je třeba začít něčím neobvyklým, co se přihodí hlavní postavě. Ať přemýšlím, co jen kapacita mého mozku dovolí, nedokážu přijít na jiný začátek. Dejme tomu, že Tenshi bojuje ve válce proti tajemnému lesnímu národu na obzvlášť divokém ostrově.

Jak už to v bojích s tajemnými národy bývá, hlavního hrdinu zajmou. Přece jen nepřátelé bojují s neznámými zbraněmi a neznámou taktikou. Valkýra, ač se snažila ze všech sil, byla zraněna a v bezvědomí se skácela na tvrdou zem.

Naše valkýra je pěkně drsná holka. Několik set let se vypracovávala do své pozice, a přesto je na svou rasu mladá. Naučila se nedávat najevo žádné emoce, aby odolala strastem války, a dokonce si nechce připustit, že je ve skutečnosti milá, obětavá dívka.

Tenshi se vzbudila spoutaná na mechovém lůžku. Levým bokem jí projížděla ostrá bolest, jako by se jí tam vrtaly tisíce trnů. Ležela sama v temném stanu, a proto se pokusila osvobodit. Ovšem záhadní věznitelé si pomohli kouzlem. Když valkýra zkusila použít své vlastní, zpražila ji bolest na čele. Jak pálení ustávalo, došlo jí, že jde o znamení, které – používáno lesními elfy – blokuje magii postiženého subjektu.

Bylo to jasné. Lesní elfové. Ostatní rasy je považovaly za vyhynulé. Tenshi v duchu velmi sprostě zaklela. Valkýry byly specializované na boj proti elfům. Měla je odhalit dřív. A zlikvidovat.

Určitě jste si lesní elfy představili jako strážce lesa, kteří své území brání před nespravedlivou destrukcí, ale opak je pravdou. Elfové jsou v tomto světě paraziti, kteří

vysávají přírodní prostředí lesa do poslední kapky životní energie. Tmavá kůže, děsivé mléčné oči a ostré tesáky.

Najednou zašustila látka a do stanu vkráčela podivná existence. Rozvázala Tenshi, aby ji mohla beze slova vyvléct ven. Místo idylické vesničky mírumilovných strážců lesa se odhalila pochmurná nálada temných stvoření připravujících se do bitvy. Valkýra zaskučela bolestí a tím upoutala jejich pozornost

Většinou bývá hlavní postava mučena, aby čtenář uznal, že je hrdina nyní opravdu silný. Lahodí to uchu, jak se svíjí v agónii a zarputile nechce nic prozradit. Ale uznejte, má smysl Tenshi mučit? Co by od ní mohli chtít?

Chtěli ji obětovat, ona to věděla a děsila se toho. V podobné situaci se neocitla poprvé, a tak na ni byla připravená. Myslí se upnula na kouzelný amulet. Zdánlivě obyčejný kovový kroužek se rozzářil jasným světlem. Temné bytosti zděšeně ustoupily. Pečeť blokující její magii se zlomila. Hlasitý výbuch světla odhodil elfy stranou.

Jakmile si parazité uvědomili, co se děje, bylo pozdě. Z bílé záře vystoupila valkýra v plné zbroji. Zdobené pláty lehkého, ale pevného kovu ji chránily. Bělostná křídla majestátně roztáhla. Magickou hůl držela pevně a z očí jí sálala odhodlanost.

Tenshi rozpoutala v táboře hotové peklo. Používala takzvanou andělskou magii, jednu z nejsložitějších a nejnáročnějších. Byla založená na odhodlání a páchání spravedlnosti. Z hole si vytvořila ostrou čepel, aby mohla posílat světelné záblesky v poryvech větru. Plně využila svou sílu.

Samozřejmě, že se elfové bránili, ale proti rozjeté bouři neměli šanci. Našel se i nějaký mág, co chtěl odporovat, ale nedokázal ani dokončit první kouzlo.

Nyní byste asi očekávali, jak dovraždí poslední obyvatele tábora a znavená se vypotácí z lesa. Nechci tu ale popisovat něco tak nudného a předvídatelného. Je mi taky jasné, že z lesa plného elfů nikdo neunikne bez problémů. Valkýra jich pár potkala a oni už nikdy nepotkají někoho jiného.

Aby byl příběh úplný, je třeba nějaký závěr. Řekněte, kdyby v celém lese byl jen jeden tábor, který pobije jedna valkýra, nedávalo by to tak úplně smysl. Jistěže elfů bylo víc, a když se Tenshi dostala na okraj lesa, uvědomila si, že je něco špatně.

Z bitevního pole se linul hnilobný zápach. To bylo normální. Ale to ticho. Sice se na volném prostoru rozkládala mrtvá těla, ovšem nikdo se je nesnažil pohřbít. Se silným pocitem úzkosti téměř doběhla do tábora. Byl prázdný. Vyrazili do bitvy. Nechtěla si to připustit. Přece měla emoce. Nemohla to být pravda, říkala si. Ale byla. Elfové je všechny pobili.

Tenshi se poddala zoufalství. Pochybovala o sobě a litovala svých činů. Magie, která jí prostupovala, začala vřít. Vykřikla bolestí a skácela se uprostřed opuštěného tábora. Tohle smýšlení odporovalo zásadám andělské magie. Kolem ní se vykreslily tmavé kruhy a najednou se setmělo. Neposkvrněná bílá křídla byla schvácena temnotou. Tenshi zemřela. Zrodila se Akuma.