Historie školy

Střední školství v Sušici má hlubokou tradici. Latinská škola při kostele sv. Václava vznikla zřejmě již ve 13. století. Na sklonku 16. století a v předbělohorské době patřila sušická škola k předním latinským školám v Čechách. To dokládá i výrok Mistra Jana Kampana Vodňanského: „Buď, cos byla Sušice, bohatá a plodná učenci“. V druhé polovině 19. století však bylo třeba založit českou střední školu, potřebnou pro celou oblast Sušicka a Šumavy.

Počátky

Škola v letech 1906–1911 První pokusy o založení střední školy v Sušici spadají již do 70.let 19. století. Myšlenka na zřízení nižšího gymnázia se zrodila roku 1879 v hlavě pana Jiřího Karla, ale mnoho zastání neměla, a když pan Karl za rok poté zemřel, zapomnělo se na to. Roku 1894 tato myšlenka znovu ožila díky Dr. Vilému Kurzovi, poslanci říšské rady. Svým projevem při diskuzi o rozpočtu zdůraznil nutnost zřízení reálky na jihozápadě Čech a jako nejvhodnější město vybral Sušici. V roce 1897 tedy napsal dopis starostovi Sušice panu Karlu Uhlovi, aby město zažádalo c.k. zemskou školní radu o zřízení reálky. Žádost byla sestavena a roku 1898 odeslána ministerstvu kultu a vyučování. Jenže Vídeň chtěla povolit jen zřízení soukromé reálky, na což ale Sušice neměla peníze, proto soustavně prosazovala zřízení reálky státní. Téměř osudovou ranou pro tyto snahy byla smrt dr. Kurze r. 1901, čímž Sušice ztratila hlavní oporu. Ale úsilí neochablo. Nástupcem dr. Kurze se stal JUDr. Ladislav Dvořák a ten žádost nechal projednat dokonce v Národní radě. Následovala léta tahanic o to, kde se vlastně reálka zřídí. Výběr padal na Sušici a Strakonice. Roku 1904 ministerstvo rozhodlo ve prospěch Sušice. Zřízení reálky ve Strakonicích by totiž pomohlo pouze Strakonicím. Jenže ve hře byli ještě Němci v Kašperských Horách, kteří chtěli vlastní německou reálku. Začali již shánět studenty a profesorský sbor. Založení německé reálky se nakonec zdařilo také. Souběžně s tímto přišel 10. srpen roku 1906 a výnos ministerstva o zřízení státní reálky v Sušici s českou řečí vyučovací. Vznikly tedy dvě školy – německá v Kašp. Horách a česká v Sušici. (Německá škola byla zrušena v roce 1945 v souvislosti s odsunem Němců). Slavnostní otevření sušické reálky umístěné do budovy bývalého chudobince (dnes bývalá budova městské knihovny) proběhlo 15. září 1906. Vyučovat se začalo 20. září t.r.

Prvním ředitelem se stal pan Josef Weger, rodák z Tábora. V prvním profesorském sboru byl rovněž básník Viktorin Zeithammer („Ursus Šumavský“), vynikající znalec literatury. Budova školy ale nestačila nárokům reálky. Chodby i místnosti byly příliš malé, roku 1908 se tedy rozhodlo o stavbě nové budovy na pozemku zakoupeném r. 1902 v Nádražní ulici. Architektonickým návrhem byl pověřen Ing. Ladislav Skřivánek. (Později navrhl i nynější ZŠ TGM). Stavba počala 4. 10. 1909 pod vedením stavitele Otakara Nekvasila. Nová nádherná secesní budova byla otevřena v roce 1911 a stala se jednou z nejmodernějších škol v celém Rakousko-Uhersku. Vyučovat se začalo v září 1911. Podle ředitele Wegera se částka stavby vyšplhala na 700 000 tehdejších rakouských korun (na dnešní měnu je to velmi těžké přepočítat). Jako reálka měla škola pouze 7 tříd.Většina studentů docházela do školy pěšky každý den, někteří až 20 km. Ze vzpomínek některých studentů se dovídáme, že se domů dostali někdy kolem páté hodiny odpoledne. Unaveni ze školy navíc museli pomoci obstarat hospodářství a na učení již nezbýval čas.

Doba první světové války:

Budova reálky 1917 V první světové válce museli mnozí studenti vstoupit do armády a odejít na frontu. Někteří kvůli tomu skládali i tzv. válečnou maturitu, a to i dříve, než by ji skládali normálně. Válka byla krutá, někteří se již nevrátili. Ani návrat nebyl jednoduchý, vojáci se vraceli většinou až ke konci roku 1918. Výuka na škole byla rovněž narušena. V tělocvičně byl zřízen vojenský lazaret, na frontu odešel školník a tři profesoři. Koncem války se výuka zrušila úplně kvůli nedostatku studentů. Rok 1918 přinesl vítanou změnu pro dívky. Dosud mohly reálku studovat jen jako privatistky, ale nyní jim bylo povoleno studovat veřejně.

Za první republiky - 1918 - 1939:

Meziválečná doba za první republiky byla pro gymnázium dobou rozvoje a rozkvětu. Přibývalo mimoškolních akcí. Studenti pořádali majálesy, divadelní představení atd. Začal rovněž působit spolek na podporu chudých studujících, který chudým studentům poskytoval obědy, peníze na pomůcky atp. Na základě výnosu z roku 1920 se reálka začala postupně měnit na gymnázium.

Edvard Beneš při podpisu do kroniky školy Roku 1924 bylo plně vyhověno potřebě osmi ročníků a přibyla oktáva. Reálka o sedmi ročnících se proměnila v reformní reálné gymnázium s ročníky osmi.Studenti tak byli lépe připraveni na studium na univerzitě. Po válce bylo vyučování zahájeno 5. listopadu 1918 slavností ve školní aule. Škola se začala zvolna vzpamatovávat. Kromě studentské samosprávy vznikl divadelní kroužek pod vedením Františka Salzera, pozdějšího režiséra Národního divadla, dále byl zřízen i studentský orchestr. Roku 1932 na studentském setkání, tzv. Majáles, sehráli studenti i první divadelní inscenaci hry Ondřej a drak. Rok 1935 přinesl další změnu, totiž výuku latiny, a reformní reálné gymnázium se změnilo na reálné gymnázium. Roku 1937 Sušici navštívil prezident Edvard Beneš a při této příležitosti i gymnázium.

Za druhé světové války:

Jenomže přišel rok 1939 a druhá světová válka. Už 15.3.1939 se kvůli okupaci až do 20.3. nevyučovalo. Nacisté české vzdělanosti zasadili osudovou ránu zavřením vysokých škol. Poté se začaly zavírat rovněž střední školy, což neblaze postihlo i sušické gymnázium. Postupně se začaly zavírat jednotlivé ročníky.

Historická budova školy s hákovým křížem V první světové válce museli mnozí studenti vstoupit do armády a odejít na frontu. Někteří kvůli tomu skládali i tzv. válečnou maturitu, a to i dříve, než by ji skládali normálně. Válka byla krutá, někteří se již nevrátili. Ani návrat nebyl jednoduchý, vojáci se vraceli většinou až ke konci roku 1918. Výuka na škole byla rovněž narušena. V tělocvičně byl zřízen vojenský lazaret, na frontu odešel školník a tři profesoři. Koncem války se výuka zrušila úplně kvůli nedostatku studentů. Rok 1918 přinesl vítanou změnu pro dívky. Dosud mohly reálku studovat jen jako privatistky, ale nyní jim bylo povoleno studovat veřejně.

Poválečná doba a doba socialismu:

Po roce 1945 se tedy naše škola začala z válečných útrap zvolna vzpamatovávat. Zmizel hákový kříž, ale v roce 1948 přišly srp a kladivo. Osmileté gymnázium bylo zrušeno.

Doba socialismu byla pro školu vůbec neradostná. Rok 1950 znamenal pro dvě studentky odsouzení za velezradu v rámci akce Zejbiš. Bez jakýchkoli důkazů, jen proto, že se setkaly s jedním z agentů CIC (zpravodajská služba armády USA), byly odsouzeny, bylo jim znemožněno studium. Rehabilitace se dočkaly až roku 1990, kdy obdržely i maturitní vysvědčení.

V letech 1950–1952 sloužila budova ČS armádě. Gymnázium se přesunulo do budovy střední školy Na Burynce. Roku 1953 bylo gymnázium změněno školskou reformou ministra Nejedlého na tzv. jedenáctiletku (spojení školy národní – 1.–5. třída, školy střední – 6.–8. třída a gymnázia – 9.–11. třída), která ale neměla příliš dlouhého trvání. Se zavedením devítileté školní docházky a vznikem ZDŠ (základní devítileté školy) v roce 1960 se jedenáctiletka změnila na tzv. SVVŠ (střední všeobecně vzdělávací škola) s tříletým cyklem studia. Rok 1961 přinesl stěhování do nové budovy u kostela sv. Václava, tehdy sídla pedagogické školy. Ta byla zrušena roku 1965. Téhož roku sem přicházejí noví profesoři a žáci ze zrušené SVVŠ v Horažďovicích. Roku 1968 bylo možno přestěhovat se zpět do bývalé budovy, ale k přesunu nedošlo kvůli nezájmu na "horních místech". Nástup svobody v r. 1968 umožnil přeměnu SVVŠ v gymnázium; rodiče budoucích studentů tehdy mohli rozhodnout, zda to bude tříleté nebo čtyřleté studium; většina z nich se vyslovila pro čtyřletý studijní cyklus, a tak vzniklo čtyřleté sušické gymnázium.

Ale nastaly krušné časy. Nastoupivší doba normalizace nebyla jednoduchá, kádrové posudky mnohým znemožnily další studium. V roce 1982, kdy byla otevřena nová základní škola (Lerchova ul.), svitla opět naděje na přestěhování do původní budovy, ale nestalo se tak.

Smetanův sál dnes Sama budova původního gymnázia prošla v poválečné době určitou změnou. Roku 1949, v tzv. Smetanově roce, se prof. František Procházka rozhodl přebudovat školní kapli na kulturní sál. K tomuto se váže historka o tom, jak se prof. Procházka vydal do Prahy do Národního divadla, aby opatřil kopii Myslbekovy alegorické sochy Hudby. U ředitele divadla mu nebylo vyhověno, když tedy vyšel s nepořízenou ven, vida vlající prezidentskou standartu nad Pražským hradem, vydal se tam a požádal o audienci u prezidenta Gottwalda a prosadil si svou. Sádrový odlitek sochy se do Sušice odvezl na korbě nákladního auta, uložený v hromadě slámy. Smetanův sál byl slavnostně otevřen 30.10.1949. Byl tehdy vyzdoben dvěma alegorickými sochami – již zmíněnou Hudbou a dále Poesií. Autorem Poesie byl akademický sochař Karel Otáhal. Nad oblouk na čelní stěnu sálu byl umístěn reliéf Bedřicha Smetany, rovněž dílo Karla Otáhala.

František Procházka V první světové válce museli mnozí studenti vstoupit do armády a odejít na frontu. Někteří kvůli tomu skládali i tzv. válečnou maturitu, a to i dříve, než by ji skládali normálně. Válka byla krutá, někteří se již nevrátili. Ani návrat nebyl jednoduchý, vojáci se vraceli většinou až ke konci roku 1918. Výuka na škole byla rovněž narušena. V tělocvičně byl zřízen vojenský lazaret, na frontu odešel školník a tři profesoři. Koncem války se výuka zrušila úplně kvůli nedostatku studentů. Rok 1918 přinesl vítanou změnu pro dívky. Dosud mohly reálku studovat jen jako privatistky, ale nyní jim bylo povoleno studovat veřejně.

Porevoluční doba:

V roce1992 se gymnázium přestěhovalo zpět do staronové budovy, kde sídlí dodnes. Ulice, v níž se budova nachází, byla přejmenována na ulici Františka Procházky, na počest této významné osobnosti gymnázia. Délka studia se ustálila na čtyřletém a osmiletém cyklu, s výjimkou let 1990–1995, kdy běžel sedmiletý cyklus.

Naše škola se již tradičně umisťuje v různých vědomostních i sportovních soutěžích na čelních místech, pořádá pravidelně mnoho akcí – Slet ježibab, Majáles, Pohádky pro nejmenší, také sportovní kurzy, exkurze, výstavu hub a další. Každé dva roky je pro zájemce z řad studentů pořádán i zájezd do Anglie. Běžné jsou dnes také společné akce sušického gymnázia a Realschule Kötzting, která je naší partnerskou školou od r. 1990.

Roku 2006 proběhly oslavy 100. výročí založení školy. O pět let později jsme si světelnou show připomněli 100. výročí samotné existence budovy. Roku 2004 byly obnoveny betonové koule před hlavním vchodem. Jejich instalaci doprovázelo „dobrodružné" hlídání po nocích kvůli obraně proti vandalům. Roku 2009 byla budova gymnázia vyhlášena kulturní památkou.

Slavní absolventi

Na gymnáziu studovala řada význačných osobností, ať již regionálního, či i mezinárodního formátu. Mohu jmenovat např. prof. MUDr. Karla Rašku, rodáka ze Strašína, významného epidemiologa, dále Dr. Pavla Potužáka, rodáka z Břetětic, geodeta a poslance Národního shromáždění. Dále také RNDr. Josefa Kunského, rodáka ze Sušice, významného českého geomorfologa. František Salzer, rovněž absolvent, rodák ze Sušice, byl významným režisérem Národního divadla v Praze a pedagogem na DAMU (jeho žáky byli Radovan Lukavský, Jan Přeučil, Hana Maciuchová atd.). Absolventem byl i brigádní generál Josef Bartík ze Stach, nositel Řádu Bílého lva III. třídy. Dalším absolventem je PhDr. Přemysl Čech, redaktor ČT. Gymnázium absolvoval i Ing. František Procházka, významný český botanik. Opomenout nesmím zpěváka Dana Bártu. Z regionálních osobností zajisté Emil Kintzl, právem zvaný učitel Šumavy, nadšený turista – značkař, Jiřina Rippelová – bývalá senátorka a starostka Sušice. Na České akademii věd působí botanik Jan Suda a fyzikové Karel Kolář a Jaromír Chalupský, také absolventi. A další a další. Mnozí z bývalých studentů se do školy vrátili a vracejí stále zpět jako pedagogové. Troufnu si říci, že víc než polovina dnešního pedagogického sboru jsou bývalí studenti gymnázia.

Více informací o gymnáziu si můžete přečíst v následujících publikacích:

Almanach k 65. výročí založení školy, 1971.
Almanach k 90. výročí založení školy, 1996.
Almanach ke 100. výročí založení školy, 2006.
Publikace ke 110. výročí založení školy, 2016.
Sborník Sušicka, 1938.
Památky města Sušice, 2012.
Sušicko za okupace, 1947.

Za korekturu děkuji prof. Bůžkové.

Jaromír Potužák, sexta A, 2014